Zelená zahrada, v jejímž středu dlí vedle romantického jezírka kolečko plné čerstvě vypletých divokých trvalek. Tak vypadá místo, kde se o květenu starají Lukáš Paderta a Albert Friess. Společně stojí za konceptem čistě přírodního ekokvětinářství, které je pojmem nejen mezi nevěstami. Všechno, co na jejich zahradě není jedovaté, je jedlé, a z 350 druhů historických a anglických růží v jejich přírodní sbírce není jediná, kterou by neochutnali. Také proto dali své vášni název Květinové lahůdkářství. Jejich přístup k rostlinám je téměř filosofický a z květin, které tu pod mírným, leč bedlivým dohledem svobodně rostou, dýchá zenový klid. Ctí ho kupodivu i mšice. Kde je rovnováha, tam není zapotřebí postřik nebo umělá hnojiva. Z čerstvých květin pak pod zkušenýma rukama vznikají úžasné kytice, barokně rozkošatělé, bujné, překvapivé a budící nadšení a radost. 

Květen byl dřív pro svatby zapovězený, jak je to teď?

Lukáš:Poslední dobou květiny vítězí nad pověrami. Už odpadl ten historický důvod, kdy porod po květnové svatbě vycházel na hubené předjarní měsíce. Dnes jsou obrazně řečeno sýpky plné celoročně, takže nám svatební sezona začíná už v květnu. Ve vzduchu je romantika a příroda je ještě čerstvá. Jinak stále vedou letní měsíce, což je trochu škoda – jak přijdou vysoké teploty a je třicet stupňů ve stínu, svatebčané jsou spaření a není to příjemné. Na druhou stranu letošní květen ukázal, jak umí být deštivý. Pro nás a naše kytky je to skvělé, pro nevěsty už míň.  

Počasí hraje v případě vašeho konceptu poměrně velkou roli...

Albert: Ano, používáme jen květiny, které vypěstujeme, a řídíme se tak přírodou. Stane se, že mezi jarním a časně letním obdobím nastane pauza, nebo se naopak potkají květiny, které by dřív dohromady nekvetly. Podnebí je čím dál víc nevyzpytatelné, a na zahradě proto máme široký sortiment, aby pořád něco kvetlo. Každý rok je v tom trochu jiný. Nejvíc devastující je dlouhé sucho, protože zalévání není rozhodně totéž co déšť. 

Takže sezonní kytku dokážete uvázat v každém ročním období?

Lukáš: Pořád je s čím pracovat, dají se uplatnit květenství mrkví, polokeře pelyňku, šalvěj, rozmarýn i jasmíny a plejáda vřesovištních stálezelených rostlin. I kdyby v zimě napadl půlmetr sněhu, máme skleník, kde třeba vykvete sukulent, nebo narychlujeme větve jarních stromů, jako jsou sakury nebo rododendrony. Zimní svatby děláme moc rádi. 

Jak se kytky staly vaším živobytím?

Lukáš: Začalo to v roce 2012, tehdy nás oslovili přátelé Hanka a Štěpán, že by od nás chtěli svatební květinovou výzdobu, a pak jsme se rozhodli založit lahůdkářství se vším všudy. I když vlastně tu úplně první kytici jsem vázal pro svoji sestru. Odmala mě kytky přitahovaly, nosil jsem je mamce a bavilo mě mít živé rostliny doma. 

To je sen snad každé ženy, aby jí muž nosil květiny, ale mám kamarádky, které v tomhle ohledu strádají... Albert: Muži se snad té romantiky ostýchají, těžko říct. Ale k nám se vrací několik manželů, jimž jsme dělali svatební výzdobu, a jezdí si pro kytici k výročí svatby nebo k narozeninám. 

Oslovují vás s přáním svatebního kvítí jen nevěsty?

Albert: Až na výjimky ano. Na schůzkách vidíme asi z padesáti procent oba snoubence, ale jinak se drží klišé, že chlap má názor hlavně na jídlo a muziku, a ostatní si diktuje žena. Přitom třeba na Slovensku existuje tradice, že kytici zařizuje muž a nevěsta by ji neměla až do obřadu vidět. A jestli si ho chce vzít, tak by měla kytku přijmout. Aspoň takhle se to k nám dostalo. 


Změnila se od dob první zakázky vaše práce a přístup ke svatební výzdobě?

Lukáš: Ani ne. Pokaždé máme obavy, aby se to líbilo. Necháváme si vždycky dostatek času, protože ve stresu se to dělat nedá. Jakmile jsem při vázání kytice ve stresu, začne se mi to propadat mezi rukama a nic se mi nelíbí. Chce to správné duševní rozpoložení. Co umíme oproti počátkům lépe, je komunikace s nevěstou. Hned zkraje upozorníme, že jsme sezonní květinářství a potřebujeme prostor pro improvizaci. Zároveň je důležité odsouhlasit si zadání – posíláme nevěstě dopis, kde je vše černé na bílém, a obě strany tak mají jistotu. 

Jaké jsou vaše zákaznice?

Lukáš: Nejsou to nevěsty, které chtějí mít všechno podle šablony. Znají naši práci, věří nám a jsou uvolněné. Často přijde žena, která už má všechno vyřešené a objednané, ví, jaký bude dort a jaké šaty, ale kytky nechá víceméně na nás. Slýcháme: „Vím, že to uděláte krásně, a strašně se na to těším.“ Je to příjemný moment překvapení. Pak to přivezeme a nevěsta je nadšená. 

Limituje vás nějak období nebo prostředí, kde se svatba má odehrát?

Lukáš: Pokud chce nevěsta pivoňku v listopadu, tak ji musíme zklamat, ale dá se to lehce vyřešit – anglické růže v listopadu ještě kvetou a jsou pivoňkám hodně podobné. Jsou i nevěsty, které po nás touží tolik, že si zamluví nejprve nás a pak řeší všechno ostatní. Vždycky říkám, že kytky jsou nesmírně versatilní – vypadají dobře v jakémkoli prostoru. Když uděláte rustikální výzdobu v nějaké supermoderní galerii, tak to není problém, nastane tam takové příjemné tření. Nevím, co by se muselo stát, aby kytky v nějakém prostoru nefungovaly. Zvlášť ty naše přirozené mají své kouzlo, na rozdíl od uměle vyhnaných květů z plantáže, které jsou tvarově dokonalé, ale chybí jim nonšalantnost. 

Jak vypadá příprava z praktického hlediska?

Lukáš: S nevěstou si ujasníme koncept a na schůzkách si ukážeme referenční fotky z podobného ročního období, abychom odhadli, co by se mohlo líbit. Shodneme se na tvaru kytice, domluvíme se na barevném schématu, zjistíme případné alergie. Pak máme rádi aspekt neznáma, do poslední chvíle nevíme, co přesně v kytce bude. Teprve když brzo ráno vyběhneme na zahradu a jdeme vázat, ukáže se, co nám vesmír ten den nadělí. V ten moment se složí celá mozaika. 

Co když toho moc nekvete?

Albert: Improvizujeme. Donutí nás to použít materiál, který by nás nenapadl, ale ve finále se ukáže naprosto fantastický. 

Je něco, co vážete neradi?

Albert: Podle nás kytky nepatří na auto. Několikrát jsme udělali výjimku v podobě věnce, ale dekoraci na auto upnutou v plastu a aranžovací hmotě všem rozmlouváme a neděláme ji. Kytky trpí, po dvou kilometrech jsou zubožené a je to vlastně zbytečná výzdoba. Přece jen jsme ty květiny vypěstovali a máme k nim vztah. 

A co se děje s květinami po svatbě? Květiny jsou pomíjivá krása...

Lukáš: Po samotné svatbě kytky samozřejmě vydrží a máme radost, že se nevyhodí. Lidé nám píšou, že je ještě po týdnu mají ve váze. Na jedné svatbě ve mlýně, kde se i spalo, si druhý den mohl každý uvázat kytičku pro sebe a byl z toho takový workshop. Kdo má ve výzdobě víc růží, může nasušit okvětní plátky a použít je do jídla nebo v čaji, protože naše růže jsou v biokvalitě. Z 95 procent naše kytky zdobí i svatební dort. 

Sušené květiny jako takové jsou jedním ze svatebních trendů pro rok 2019. Zajímá vás to při práci?

Lukáš: Vůbec. I proto nesledujeme na sociálních sítích ostatní květinářství, spíš hledáme inspiraci v architektuře nebo výtvarném umění. A každý rok uvádíme do zahrady nějaké nové kytky, aby nám to nezevšednělo. Nám se trendy zdají nešťastné a povrchní, pro lidi bez fantazie. Když je trendy nějaká barva a podíváte se na svatby z toho roku, jsou si podobné jako vejce vejci. To nás nebaví. Trend jste vy, nebo byste si ho měla pro sebe vytvořit. 
 

Text: Helena Stiessová | Photo: Květinové lahůdkářství Archive