Ne každý je příznivcem svateb, ale když zjistíte, že z vás budou rodiče, leccos se může změnit. Petra je architektka původem z Česka a s francouzským přítelem Antoinem zažila vztah na dálku a posléze řadu let společného soužití. Žádost o ruku, která přišla několik dní poté, co příteli oznámila onu radostnou zprávu, ji hodně překvapila. Pro zásnubní prstýnek si pak čerství snoubenci odskočili společně doslova od plotny, ale o oslavu se nepřipravili, uspořádali ji pro přátele o něco později. Svatba se taky konala nadvakrát. Poprvé jako formalita na úřadě jen se svědky a nejbližší rodinou, to ještě před porodem. Podruhé už se nachystala veselka se vším všudy a mezi svatebčany valila kukadla i malá dcerka. Datum svatby zvolili snoubenci na desáté výročí seznámení a volba místa padla na Francii, přesněji krásnou Champagne, odkud pochází část Antoinovy rodiny a především babička v požehnaném věku. Oslava byla ve znamení nápoje, který z tohoto koutu Francie pochází. Šampaňské teklo proudem – ovšem na doplnění se od nás vezla slivovice. Bublinky připomínaly i balonky zavěšené u stropu v hodovní síni, ovšem jinak se dekorace nesla v duchu minimalismu, stejně jako nevěstina kytice výhradně ze zelených listů. Jak se smíchem Petra vzpomíná, nakonec ji dokonce před obřadem zapomněla ve váze. A jak si snoubenci poradili s tím, že skutečný obřad už absolvovali? „Poprosili jsme šest našich dobrých přátel, aby nám ceremonii animovali. Moc si na tom dali záležet a byl to pro nás jeden z nejkrásnějších okamžiků celé svatby. Velmi nás to dojalo. Na závěr jsme si vyměnili svatební sliby a prstýnky.“ Svatbu zorganizovali snoubenci sami. Široko daleko vyhlášený catering a částečně i ubytování bylo naštěstí k dispozici přímo na statku, a tak si Petra pochvaluje, že všechno klaplo a ve svatební den už si mohla s manželem jen vychutnávat přítomný okamžik.

Text: Helena Stiessová | Foto: Honza Bartoň