VERONIKA & VÍŤA

NA FOTBALOVÉM HŘIŠTI.

Začalo to zásnubami bez prstýnku a skončilo to vřelou a netradiční veselkou. Svatbě Verči s Víťou předcházela spontánní žádost o ruku jednoho obyčejného večera. Zásnubního šperku se Verča dočkala o měsíc později, ale to ještě snoubenci netušili, jak jim rok 2020 zamíchá se svatebními plány. Kvůli pandemii vzaly jejich původní představy o květnové veselce na vybraném místě za své a bylo třeba vymyslet náhradní řešení. „Chvilku jsme byli asi trochu zoufalí, až jednou odpoledne u rodičů jsme prohodili, že by to mohlo být u nás na zahradě nebo na fotbalovém hřišti. Rodiče to nejdřív brali jako legraci, ale my jsme se toho chytli a už nepustili.“ Snoubenci svatbu chystali víc než rok, nakonec ji v novém termínu zorganizovali během dvou měsíců. A povedlo se! Víťa jakožto svatební fotograf vložil do vlastní svatby veškeré zkušenosti a ruku k dílu přiložila rodina a přátelé. Novomanželé zvolili civilní obřad na zahradě nevěstiných rodičů a rodinná atmosféra provázela i svatební veselí na zeleném pažitu, vzdáleného asi 200 metrů, kde otec nevěsty pracuje jako správce. Stan nachystaný pro případ deště (který opravdu přišel) provoněly nevěstiny oblíbené frézie doplněné břečťanem, dort upekla ženichova maminka, občerstvení fungovalo formou samoobslužného rautu. Sportovní aktivity byly pro svatebčany dobrovolné kromě křídového panáka, kterého museli na cestě z obřadu přeskákat všichni – manželé šli příkladem jako první. Navzdory zdánlivé nepřízni okolností má čerstvě vdaná Verča jasno: „Líbilo se mi, že jsme se kvůli covidu nakonec museli do plánování pustit jakoby podruhé od nuly a udělali jsme si svatbu, která nás asi vystihla o dost víc než původní plány.“

Text: Helena Stiessová | Foto: Kryštof Novák