ZELENINA UMÍ BÝT ZÁBAVNĚJŠÍ NEŽ MASO
Přirozenost a divokost – tak by se dal ve zkratce popsat ZE MĚ projekt Vojtěcha Nemravy a jeho nevšedního gastronomického týmu. Ačkoli z jejich fotografií čiší maskulinita a člověk hned dostane chuť na maso opečené na ohni, Vojta mě během rozhovoru přesvědčil, že cuketa potřebuje péči jako steak. Je vaření umění? Proč je zelenina v kuchyni stejně hodnotná jako maso a jsou lidské kvality víc než umět krájet jako profík?
Vojtěch Nemrava je zakladatel ZE MĚ projektu, milovník kvalitního jídla, upřímnosti a především normální člověk, který si nerad na něco hraje. Ze světa financí, tabulek a grafů investiční firmy se vrhl rovnýma nohama do „drsného“ světa české i zahraniční gastronomie a brzy se ukázalo, že udělal dobře. Dnes činí netradičním jídlem radost nejen sobě, ale především ostatním.
ZE MĚ Projekt se na české gastronomické scéně stal pojmem. Jejich ojedinělý koncept cateringů pro svatby, firmy a kulinářské fajnšmekry dnes slaví úspěch nejen u nás,
ale i v zahraničí. Nejraději vaří venku, na ohni, s hudbou
a baví je dělat radost ostatním a plnit jejich nevšední přání. Kromě zmíněných akcí pořádají také tradiční ME ZE festival a třeba koncerty spojené s jejich výjimečnými pokrmy.
Vojto, co přesně je ZE MĚ projekt?
Jsme gastronomické uskupení, zaměřujeme se primárně na svatební cateringy, firemní cateringy a zážitkové degustační večeře. Přijedeme kamkoli, uvaříme kdekoli pro jakýkoli počet hostů. Vždy vaříme venku a počasí nás nezastaví. První svatbu naší letošní sezony jsme chystali v únoru. Hodně si s lidmi povídáme, hosty obvykle vítáme naším chlebem z žitné zápary s miso máslem nebo smaženou bramborou s lanýžovou majonézou a lanýžem. A vnímáme, že právě ten kontakt s lidmi a upřímnost nás tak trochu odlišuje od konkurence.
Jak dlouho už ZE MĚ projekt funguje?
Já se hrozně ztrácím v čase – někdy řeknu tři roky, někdy pět, jindy šest. Ale myslím, že jsou to čtyři roky. (smích) Je to tím, že to celé začínalo jako takový pop-up projekt mezi kamarády, kteří se tomu věnovali jen ve volném čase. První rok jsme udělali třeba jen dvě akce. A pak to celé najednou začalo exponenciálně růst. A nějak se stalo, že se z koníčku stala práce na plný úvazek.
Byl na začátku nějaký nápad, který jste chtěli uskutečnit, nebo to opravdu vzniklo spontánně?
Hodně spontánně. Na začátku nám grafici vytvořili vizuální identitu a přemýšleli jsme, jak to celé uchopit. Věděli jsme, co nás baví, znali jsme nějaké trendy v gastronomii, věděli jsme, co lidé mají rádi, co máme rádi my a že máme rádi výzvy. Snažili jsme se uskutečnit to, co ostatní neudělají – třeba degustační večeři v lese, kde jsme to vůbec neznali. Tam jsme připravili jídlo, které jsme do té doby znali jen z michelinských restaurací. A byl to úspěch. Lidi to hrozně bavilo.
Když se tvořila vizuální identita, jaké myšlenky ji formovaly?
Že budeme vařit na ohni, venku, že to bude hodně o přírodě, upřímnosti a trochu divokosti.
Kolik lidí tvoří jádro projektu?
Jádro jsem já, Adam Helma, který dělá i keramiku, Jirka Voráč, myslivec, Tomáš Urban je pekař. A Aneta Macolová nám pomáhá všechno držet pohromadě. Ta je vlastně takový projektový a office manažer.
Plánujete rozšíření o další pozice? Co třeba cukráři?
V příštím roce bychom chtěli tým zdvojnásobit až ztrojnásobit. Hledáme svoje vlastní místo, kde bychom vařili nastálo. A na to potřebujeme tým. Stejně jako k jídlu bychom chtěli přistupovat k nápojům, co nejvíce progresivně, proto se momentálně soustředíme hlavně na to, hledáme barmany, baristy a všechny další.
A co expanze nejen co do objemu týmu, ale třeba do zahraničí...
Máme štěstí, letos se nám podařilo pracovně vycestovat i mimo Česko a připravovali jsme catering na Kanárských ostrovech, v Anglii i ve Španělsku. Přemýšlíme také o menší akci v Portugalsku, kde jsme se byli podívat na začátku října. Náš poslední největší catering byl sice v Česku a na Slovensku, ale pro zahraničního klienta.
Je to v zahraničí jiné?
Více z rozhovoru si můžete přečíst ZDE.
Text: Diana Rykrová | Foto: Nikol Štrosová
