ODĚNÁ V KAMENI A SVĚTLE

Módní návrhářka Daria Plaksyuk vystudovala architekturu, vyrostla mezi šicími stroji a vybudovala značku z přesvědčení, že oděv může nést otisk celého města. Kyjevská značka PODYH převádí architektonické dědictví do podoby oděvů. Čerpá z ukrajinských lidových forem, modernismu a art nouveau a její kolekce přetváří fasády, římsy a mizející budovy do kusů formovaných pamětí, válkou a kulturní záchranou...

Daria Plaksyuk (* 1995) je ukrajinská módní návrhářka a zakladatelka značky PODYH. Vystudovaná architektka založila značku v roce 2021. Její první kolekce byla inspirována kyjevskou modernistickou architekturou. Dariina práce stojí na průsečíku architektonického výzkumu a módního návrhářství: každá kolekce zkoumá určitý styl nebo epochu architektury a převádí její formy, materiály a ornamenty do oblečení. Od zahájení ruské totální invaze na Ukrajinu v roce 2022 pokračuje Daria v práci a tvorbě v Kyjevě. Je provdána za architekta, který vyučuje architektonický design 
a je nedílnou součástí týmu PODYH. 

PODYH (ukrajinsky dech) je kyjevská módní značka. Každá kolekce vychází z architektonického výzkumu – od ukrajinské lidové architektury a kyjevského modernismu přes dědictví krymských Tatarů až po nejnovější evropské art nouveau. Kusy jsou pojmenovány po architektonických prvcích v jejich rodných jazycích a charakteristické ručně vyráběné detaily – kožené květiny, tašky s reliéfem, ručně tvarované brože – propojují oděv s budovou, která ho inspirovala. Značka byla představena na London Fashion Week. 

Dětství jste prožila v oděvní továrně, kde pracovala vaše babička. Potom jste  se rozhodla pro studium architektury. Co vás k tomu vedlo a jak se na toto rozhodnutí díváte zpětně?

Když jsem si vybírala svou cestu, módní návrhářství na Ukrajině teprve hledalo pevnou půdu pod nohama, a tak jsem se obrátila k oboru, o němž jsem se domnívala – jak jsem později zjistila, mylně – že dokáže pojmout mé tvůrčí ambice. Architektura je ve své přísnosti neúprosná: vedle malířství, sochařství a designu jsme studovali odpor materiálů, stavební fyziku i váhu legislativy. Tvorba, po které jsem toužila, by mi jako  architektce zůstala nedostupná. Přesto nelituji jediného roku. Architektura mě naučila vidět a přemýšlet ve strukturách i přistupovat k samotnému aktu tvorby – a právě tento pohled nyní přináším do oblečení.

Pojmenováváte kusy po architektonických prvcích – Gont, Tes, Lyštvа, Vitrjak. Navíc jsou tato slova v ukrajinštině. Pro jejich nositele mimo Ukrajinu jsou to neznámá slova. Jak pracujete s jazykem, s (ne)porozuměním?

Pro mě je důležité zprostředkovat inspiraci a ponořit „diváka“ značky do samotné architektury, takže používání termínů vlastních ukrajinské architektuře se mi jeví jako oprávněné – název je pokračováním inspirace. Měli jsme kolekci inspirovanou architekturou Krymu, kde jsme ze stejného důvodu používali krymsko-tatarská jména, abychom diváka přiblížili tomuto architektonickému světu. Totéž platí pro naši nejnovější kolekci art nouveau. Zároveň je za každým produktem popis inspirace spolu s fotografiemi architektury nebo konkrétního detailu, takže si divák vždy může odkaz dohledat a pochopit, odkud pochází.

Jak ruská invaze ovlivnila vaši práci?

Popravdě, válka zcela překreslila směr mojí značky. Architekturou inspirovaný PODYH začal těsně před invazí, na podzim roku 2021, kolekcí KYIV MODERNISM. Na jaro 2022 jsem již plánovala BAUHAUS – chtěla jsem se rovnou vydat do Evropy, k širším tématům. Ale 24. únor změnil vše. Když jsem se vrátila k práci, pochopila jsem, že se ještě nemohu obrátit ven – musím se obrátit dovnitř, k Ukrajině, ke svému domovu.

Jakkoliv to zní paradoxně – dala vám válka v jistém smyslu sílu a nový impuls pro vaši tvorbu?

Válka mě skutečně změnila, stejně jako změnila každého Ukrajince. Přinutila každého z nás podívat se do nitra a v těchto těžkých časech najít nový základ – něco, na čem lze dál tvořit a žít. Pro mě se tímto základem stala nejprve ukrajinská lidová architektura a odtud jsem se rozhodla pokračovat v průzkumu našeho architektonického dědictví v širším  měřítku. Mnoho dalších značek a návrhářů začalo zkoumat a přetvářet jiné aspekty ukrajinské identity – kulturu, poezii, řemesla a mnoho dalšího.

Mluvila jste o tom, jak vás válka přinutila obrátit se k sobě a jak se ukrajinská lidová architektura stala vaším osobním zdrojem síly. Můžete popsat, jak to vypadalo v praxi?

Cítím obrovskou bolest, když vidím, jak Rusko ničí architektonické památky, muzea, kostely, celá města – maže je z povrchu zemského spolu s jejich obyvateli. Každá zničená budova je jedinečný příběh, který odrážel místní kulturu, způsob života, ducha města. A teď jsou navždy pryč. Jako architektka vím, že nikdy nedokážeme přivést naše předválečná města zpět. Možná v jiné podobě znovu postavíme města, znovu otevřeme divadla, kina, muzea a koncertní sály. Ale nemůžeme přivést zpět lidi, kteří v této válce přišli o život. A nemůžeme vrátit čas, který jsme ztratili.

Uchováváte a slavíte ukrajinské architektonické dědictví právě v okamžiku, kdy je část z něj ničena. Mění tato naléhavost emocionální váhu toho, co vytváříte? Působí oděv jinak, když budova, která ho inspirovala, již neexistuje?

Více z rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

O značce PODYH si můžete přečíst také ZDE.

Text: Diana Rykrová | Foto: Christina Nikitina, Nadia Berska