Boris Kráľ šije výhradně na míru a s klientkami vede tichý dialog střihu a proporcí. Věří, že když šaty vznikají postupně, vytváří se k nim vztah. V rozhovoru mluví o lásce k řemeslu a detailu, o tom, proč univerzální střihy nesedí nikomu nebo jaká radost je sledovat ženu, která se v zrcadle líbí sama sobě.
Boris Kráľ je mladý slovenský módní návrhář působící
v Praze, známý pro svůj vytříbený smysl pro eleganci, detail a kvalitní řemeslné zpracování. Ve své tvorbě kombinuje klasické siluety s moderním citem a jemnou nostalgií.
Je spoluautorem olympijské kolekce pro český tým.
Jeho první autorská kolekce Salon de nuit zaujala odbornou veřejnost a přinesla mu nejprve nominaci a následně vítězství 18. ročníku cen Czech Grand Design. Navrhoval mimo jiné pro herečku Danielu Kolářovou či topmodelku Terezu Maxovou. Jeho šaty jsou častou volbou pro slavnostní příležitosti – svatby nevyjímaje.
To, co tady vidím, je nová kolekce?
Ano.
Má nějaký název?
Vlastně ne. Většinou se řídím podle sezóny, pro kterou je kolekce ušitá, takže tentokrát to bude KRAL 2025. Zjistil jsem, že názvy kolekcí pro mě obecně nejsou až tak důležité, nepotřebuji je úplně nálepkovat.
Jak často vznikne nová kolekce?
V posledních třech letech se mi podařilo najít si v tom nějaký pravidelný cyklus. Tvořím jednu kolekci ročně. Spolupracuji ještě s Honzou Černým, který to má stejně. Postupem času se nám podařilo sladit kalendáře. Rád bych ale do budoucna vytvářel více menších kolekcí.
Pracujete raději sám nebo vyhledáváte spolupráci s dalšími návrháři?
Pracuji opravdu hodně sám a do procesu šití si obvykle nepřizvu nikoho dalšího. Nic nezadávám ani švadlenám, protože právě šití je jedna z věcí, které mě na celém procesu opravdu hodně baví. Nechci se o to ochudit. Takže pokud šiju klientce šaty na míru, dělám to skutečně jen já. Jediné, co nedělám já, je například PR, na které mám svou manažerku. Taky mám grafičku. Jsem ale rovněž součástí značky Jan Société, kde jsme vždy větší tým.
Kdy ve vás vznikla touha právě po této profesi? Má hlubší kořeny?
Už na základní škole jsem miloval výtvarnou výchovu a jakékoliv vizuální věci. Šila moje babička, děda z druhé strany také uměl šít, takže jsem k tomu měl blízko a už v té době jsem sledoval módu. Díval jsem se na YouTube na všelijaké módní přehlídky a strašně mě to bavilo, takže jsem se potom nějak přirozeně přihlásil na oděvní design na Střední umělecké škole v Trenčíně, kde jsem se naučil šít. Vyvíjelo se to vlastně od začátku postupně a přirozeně.
Převládá u vás potřeba uměleckého vyjádření, nebo kladete důraz spíš na řemeslo jako takové a samotný manuální proces tvorby?
Moje tvorba je určitě založená na řemesle. Mám ale ve věcech nějaký svůj rukopis, svůj styl. A tak mě to baví. Asi bych neřekl, že jde o sebevyjádření, spíš je to celkově o nějakém „vizuálnu“ a projekci mého vnitřního světa, ideálního vesmíru, ve kterém by se lidé oblékali tak, jak bych si to představoval. Sám jsem vlastně ještě úplně nepřišel na to, kde se moje fascinace vzala, kdy to začalo, ale ten styl mě strašně baví. A dává mi to smysl.
Šijete jen na zakázku?
U mě to funguje tak, že hlavní je módní přehlídka. A věci z přehlídky si nechám a neprodávám je, aby si je klientky potom mohly prohlédnout, viděly siluetu, vypracování, použitý materiál, jednotlivé detaily. A podle toho už se potom každý kousek oblečení vyrábí na míru.
