Je to vlastně jen chvíle. Pár minut, které byste si měli pamatovat do konce života. Okamžik, kdy se nakloníte jeden k druhému, ucítíte jeho vůni, poprvé si všimnete drobné pihy nebo žilky, která dřív takhle nepulzovala. Možná se vám maličko zatočí hlava, když domyslíte, co všechno změní jedno kratičké slůvko. Ale stačí se podívat tomu druhému do očí, ujistit se stiskem ruky, že to opravdu chcete udělat, nadechnout se a pak vyřknout dvakrát ano.

Dláždění velké a nesjeté,
zelenou prorostlé travou,
dva paláce stojí na levo,
dva paláce stranou pravou.
Budovy rozlehlé, obrovské
v tiché se náměstí spjaly,
a hledí tak šeře a podřímle,
jak spaly by a jen spaly.