Prohlédnout si všech 228 pokojů honosného hotelu, to by nevěsta promeškala vlastní svatbu. Pospíchá jen tam, kam ji nohy nesou, za světlem z vysokých oken a z křišťálových lustrů. Tu se zastaví u zdobené lampy připomínající trs krásných plodů, zatočí se do rytmu hudby v tanečním a divadelním sále, a když se jí zachce, složí hlavu třeba na koberci. Za růžovými víčky sní kdoví o čem, snad o svém vyvoleném, snad o svatební kytici s modrými listy, snad o prstenu ve tvaru květu, který vytvořila kouzelná šperkařka Janja.

V koupelně císařského apartmá vykládané mramorem si měl před sto lety dávat lázeň sám František Josef I., teď se tam Loreta bezstarostně krášlí a za broušeným zrcadlem pochoduje sem a tam přísná Královna. Měří čas na rozbitých hodinkách, aby to nevěsta stihla k oltáři. Pod hotelem se vine stříbřitá říčka, v pohádce od Lewise Carrolla by po ní mohla přijet zlatá gondola, kterou by řídil Bílý Králík. My jsme ale pořád v hotelu Pupp v srdci Karlových Varů, tak přestaň snít, Loreto, už zvoní svatební zvony a hosté čekají!