Vídeňský asfalt se neodolatelně leskne. Deštník je jistota, tak proč se pod něj ve dvou neschovat? Nevěsta může buď ze samého deště brečet, nebo se smát a zkoušet si skoky přes kaluž. Dominika jako správná holka do nepohody bere to druhé a jde jí to náramně. Svatební kytice naštěstí není z papíru. Pak zacinká tramvaj a nevěsta s ženichem se popovezou před impozantní Karlskirche neboli kostel svatého Karla Boromejského na Karlově náměstí. Ve vzduchu je skoro slyšet svatební pochod. Novo-manželský polibek pak odstartuje oslavu: přípitek rakouským pivem a k tomu vídeňský párek z prodejního okénka nejznámější místní tržnice Naschmarkt. Trh se rozprostírá jako ohromný švédský stůl, ochutnávky jsou dovoleny a na šťastnou dvojici pokřikují prodejci gratulace. Dominika s Jozefem asi nejsou první, kdo si v centru Vídně střihl svatbu ve dvou.

Za stůl k hostině o neznámém počtu chodů se milenci usadí ve vyhlášené izraelské restauraci Neni. A pak už hurá na pouť! Ačkoli před cestou do Prátru to chce pro jistotu trochu vytrávit. Pořád poprchává, ale deštník už je nuda. Na protest ho vystřídají sluneční brýle, k martenskám a křiváku se stejně hodí víc. Novomanžele vítají neony a je úplně jedno, že je pod mrakem. Aspoň se nemusí na atrakce stát fronta. Kolik je v Prátru kolotočů, tolik má Dominika nadšených jiskřiček v očích, ale Jozefovi bude bohatě stačit jeden. Jízdu na řetízáku rozdýchává plných čtrnáct minut. Tomu se říká láska! Ještě se projet autíčkem a vymámit plyšáka z automatu štěstí – a když to nevyjde, nevadí, miláčku. Hlavně že jsme svoji. Vídeňský happy end chutná jako cukrová vata cinknutá proseccem. Love’s not dead!